Dopolední procházka na Erbenovu vyhlídku
Dneska se panička asi dočista zbláznila ... Představte si že mě nejen vytáhla z postele už v 11:00 na velkou procházku, ale ještě vybrala takovou neúnosnou cestu že to bylo skoro nemožné vyšlapat.
Napíšu vám jak to bylo ->
Spim a najednou do mě něco šťouchne, no jasný kdo jinej to mohl být než moje panička, když v tom mi řekla "Vstávej lenochode jdeme ven čůrat" .... jó čůrat jsem potřeboval, ale jak moc se mi nechtělo vstávat by jste mi nevěřily. Tak jsem teda šel, protože když se jde jen čůrat je to taková malinká procházka okolo sídliště. Super vrátily jsme se z toho malého venčení a já zase zalezl pod peřinu do postele a začínal usínat. Když v tom slyšim jak panička otevírá botník a obouvá se. Začalo mi vrtat hlavou kam že to jde. Ach ta zvědavost :) ... tak jsem teda vylezl a šel se podívat do chodby, když v tom jsem uviděl jak bere vodítka a jdeme na procházku ... Šel s námi i můj kámoš Green tak jsem neprotestoval a šel s tou myšlenkou že je zima a panička nás nebude trápit venku déle jak půl hodiny :) ... Ale šeredně jsem se mýlil.
Táhla nás na Erbenku kde my chvilku házela míček a asi po 10-15 minutách ho zase uklidila, mě to zrovna hrozně bavilo a ona udělá tohle. No nenaštvalo by vás to ? ... Vyšli jsme do půlky Erbenovy vyhlídky a najednou se daly do leva. Bylo to super tu cestu jsem neznal :) ... Šly jsme chvíly po louce a potom už jen lesem. V lese bylo senzačně dokud nezačal ten nekonečnej kopec :) ... Nedokážete si představit ten krpál xD ... No asi po 20 minutách jsme byly konečně na místě a panička nás zase táhla po dlouhých schodech nahoru. Prý že se půjdeme podívat nahoru na rozhlednu. Páááni ani nevíte jaká to byla výška a to jsme byly teprve v "prvním" patře. Tak jsem rezignoval a zůstal v té "budově" :) ... Panička přišla i s Greenem a pokračovaly úplně nahoru, byly tam takové divné schody, byly železné a bylo přes ně vidět dolů. V tom jsem si řekl že mi to za to nestojí a zůstal jsem sedět na místě ... Ovšem panička na mě nebrala ohledy a šla pořád dál i s Greenem. Po chvilce váhání jsem ten strach přeci jen překonal a šel za nimi, ale bylo to něco. Samozřejmě když jsem přišel nahoru tak jsem dostal ohromnou pochvalu a tak jsem byl na sebe hrdý že jsem to zvládl :) ... No nebyly by jste na mě pyšní ? :)
Potom jsme šly dolu (to mi už šlo líp :)) ... Panička mi házela kamínky a klacíky se kterými jsme si hráli celou cestu dolů ... No a to je prakticky všechno, celá procházka nám trvala asi hodinu a půl. Když jsme přišly domu panička nám dala čistou vodu a papání :) ... Takže teď mě omluvte, ale půjdu si lehnout :)