Nevěřící přírůstek
No nazdárek lidičky ...
Nikdy by jste nevěřily co všechno pro mě má ta moje panička připraveného :)
Nooo kde začít ... no asi takhle ....
Panička se jako vždy oblékala a tak jsem věděl, že se někam vyráží. Dala mi obojek, vodítko a brala i náhubek a já už věděl, že pojedu tím dlouhým hadem s tykadlama. Samozřejmě veškeré moje tipy byly správné a my jely do centra města. Co vám budu povídat moc nadšený jsem z toho nebyl takže jsem docela paničku i proklínal -> ať se kouknete doleva či doprava všude jsou jen dlažební kostky a trávu pěstujou nějak moc vysoko a ještě v divných betonových obalech. No prostě ani se na tu trávu nemůžu vyčůrat ... Hrozný !!
Ovšem tady naše cesta nekončila a my pokračovaly za ten véééélikánskej obchoďák co u nás postavily a pořád dál. Šly jsme okolo silnice což byla taky príma cesta pro nás pejsky (ironie). No vlevo od nás se nacházela jakási odbočka do "nikam" :D ... prostě to byla ohromná zatáčka kde nebylo vidět co za ní je. Panička neváhala a jistým krokem vstoupila do této zatáčky (nejezdí tu auta) a mě konečně pustila z vodítka, když jsme se blížily k "zlomu" té zatáčky tak si mě panička zavolala k sobě, protože prý viděla nějaké dva pejsky na volno, tak aby jsme nedělaly zbytečně zle. Pokračoval jsem tedy dál na vodítku, když se z ničeho nic panička zastavila a sledovala ty dva pejsky. Byla to zřejmě maminka se štěndem neboť bylo vidět, že má ještě zvětšené cecíky od štěňátek a jednoho prcka měla dokonce sebou.
Co vám budu vyprávět :( ... panička se stala nechtěným svědkem ošlivého zážitku kde přišel o život pejsek. Panička o tom nechce mluvit což nadmíru chápu. Třeba jednou, až to nebude tak moc bolet na srdíčku, tak vám to tu napíše jak vše bylo.
Jediné co tu napíšu já je, že když panička sledovala ty pejsky, tak si je nějaký chlap zavolal k sobě. Fenka přišla a sedla si před pána ... Pán do ní začal kopat, ale fenečka seděla dál :( ... Začala hrozně naříkat, ale ani se nehla z místa :( Štěňátko které bylo s fenečkou se začalo bát a začalo utíkat ... Utíkalo směrem k nám, ale to panička nějak neřešila a koukala co bude dál. Všichni si teď asi říkáte proč něco neudělala ... jo to si teď panička taky vyčítá, ovšem jediná podstatná věc kterou jsem sem nenapsal byla, že ten chlapík měl odzačátku v ruce nůž a tak se panička bála, že tím ohrozí můj život při obraně :(
Už kolikrát jsme spolu s paničkou přemýšlely nad tím hrozným prožitkem co mohlo být po tom co by jsme udělaly byť jen náznak toho, že ho někdo vidí. Jestli by s tím třeba přestal, nebo jestli by se nám podařilo zachránit i maminku :( Jsme z toho smutní ...
No pokračování bylo takové, že nakonec ten pán nůž použil a to je největší bolístka paničky - to, že to viděla - to, že jí nedokázala pomoct - to, že jsme tam vůbec šly ...
Jak už jsem psal, tak štěně utíkalo směrem k nám a když nás oběhlo a prchalo pryč tak mě panička pustila abych za ním šel. Štěndo se okolo mě ihned ochomejtalo a bylo rádo za každý můj zájem - ať už čichnutí k němu, nebo jeho olíznutí. Každopádně když nás panička doběhla tak ho chtěla chytit, ale ono se nedalo a popoběhlo. Vymyslela to rychle tak, že počkala až si bude všímat mě a potom ho rychle chytla za kůži na zádech. Štěně bylo lapený a my na zběsilém útěku pryč z toho hrozného místa :( ...
No nakonec jsme dorazily domu a tady to vše paničce došlo a vše se jí pořád odehravalo v hlavě znovu a znovu, pořád dokola :( ... bylo o na zbláznění, bylo vidět jak moooc je smutná a jí nemohl pomoct. Nemohl jsem pro ni nic udělat!! Tak moc bych chtěl, ale něvěděl jsem co dělat. Nakonec jsme si se štěnětem lehly skoro na paničku a začaly jí tím dávat najevo, že alespoň jeden živůtek zachránila a že díky ní tu bije alespoň jedno srdíčko.
Panička je z toho dodnes špatná. Pořád slyší to jak ta fenečka naříkala při tom když do ní kopal :( Pořád před očima vidí to jak jí na místě zabil :( Pořád si vyčítá, že pro ní nic neudělala :( ...
Ovšem když se dnes ohlídne a vidí jak krásný pes z toho štěňátka roste, tak jí ukápne slza a na srdíčku cítí, alespoň kousek toho hřejivého pocitu, že alespoň něco udělala. Zachránila syna jedné psí mamince :(
Co se týče mě ... psy jsem u nás doma nikdy nesnesl, ale Dyllena (to štěndo) tu snáším velmi dobře. Je to můj kámoš a navíc vím co si prožil a tak mu občas půjčím i nějakou svojí hračku. S Dyllenem si hooodně rozumíme, zezačátku to bylo takové hroooozně ustrašené smradlavé štěňátko plné strupů a jizev. Vyhublé na kost a bojící se, že by klidně i skočil do zdi jen aby se dostal pryč od člověka ...
Když to shrnu úplně jsem rád, že tu Dyllen je a že jsme na procházce nazily na něj. Paničce jsem vděčný za to, že mi konečně pořídila hračku která nejde tak moc dobře rozbít :) :D
Dyllenek k nám přišel 23.8.2012 ve věku tak 4 měsíců ...
Vím, že tento zápisek v deníčku není zrovna dvakrát šťastný, ale zde vidíte jací opravdu lidi jsou a nám psům se pak divíte, že jim třeba nevěříme a bojíme se jich. Zde máte důvod proč tomu tak může být ...
Neubližujte pejskům ať vám provedou cokliv. V nás chyba není a pokud tu chybu přeci jen hledáte v nás podívejte se na druhý konec vodítka. My chyba nejsme, vždy se chováme tak jak jste nám dovolily a jak jste nás to učily ... a pokud berete jako vysvětlení psovi, že ho vezmete klackem přes záda, tak přesně proto je plný útulek těch neposlušných a zlých psů.
Myslete na to, že i právě Vás musela maminka učit, že tričko má tří díry protože máte dvě ruce a hlavu ...